Když sedíte doma několikátý den a nesmíte ani na krok, tak se vám honí hlavou spousta věcí.
Ve chvíli, kdy jsme se doma začali hádat o to, kdo má ke snídani hezčí rohlík jsem se rozhodl jednat. Objednal jsem si stařenou oponku a poprosil kolegu, aby mi dovezl domů láhev červeného vína. Chvilku jsem přemýšlel, a pak padla jasná volba na San Leonardo. Jenže, to přece není jen tak! San Leonardo! Co, když mi zachutná?! Nejlepší velikost láhve pro dva, když manželka nepije, je magnum (navíc, když moje žena opravdu červené nemá ráda). Nechal jsem si tedy přivézt magnum San Leonardo ročník 2013. Už to pomyšlení, že budu zítra pít nejlepší červené víno Itálie za loňský rok, mě opravdu nenechávalo chladným a v noci jsem propotil tři pyžama. Oponka dorazila v 9.00 hod. Musím říci, že tento nevábně vypadající kus hovězího masa, který vypadá jako tělo rozjetého a přerostlého hlemýždě, v mé ženě vyvolal strach z toho, co bude k obědu. Po očištění od blan a přebytečného tuku na mě ale vykoukl krásný kousek masa a představivost začala pracovat na plné obrátky. V tom pod okny zazvonil kolega a usmíval se na mne s velkou láhví San Leonarda. Zatímco manželka trhala bylinky, já nechal víno nadechnout. Nalil jsem si víno do skleničky, zavřel oči a přivoněl. Pane bože, to je nádhera. Čistá a silná vůně lesních plodů, zelené papriky a koření. V puse mi explodovala směs osvěžujících chutí, nepopsatelné elegance a nádherných tříslovin. Na plotnu jsem položil steakovou pánev a nechávám jí pomaličku rozpálit na střední plamen. Sous vide hlásí hotovo. Konečně! Maso jsem opatrně vyndal z pytlíku a pečlivě osušil a zbavil bylinek. Pokládám ho na připravenou pánev, maso se zatáhne a kuchyní se začne rozléhat krásná vůně oříšků, která dává vědět, že je maso ideálně vyzrálé. Po zhruba 30 vteřinách otáčím. Po stejné době maso vyndám z pánve a nechávám chvilku odpočinout na mřížce (nezapomínám si dolít si víno). Maso krájím na tenké proužky, na řezu je maso medium rare a plné šťávy.
Servíruji na talíř na salát ochucený stařeným balsamicem od Manicardi. Teprve teď maso posolím Maldonkou a popepřím. Nemůžu se dočkat! První sousto zapíjím douškem toho ikonického vína. Směs Cabernetu, Carmenére a Merlotu mě ve společnosti šťavnatého, jemného a delikátního masa uvádí do mdlob. Chci ještě a ještě. Nekonečně dlouhá dochuť vína a nádherná tříslovina dělá z tohoto okamžiku nezapomenutelný moment.
Manželka asi omdlela. Nechávám to tak, aby mi zbylo více vína. Chci si dolít a zjišťuji, že není co! Ona neomdlela! Ona spí! Když jsem se v nestřežených chvílích staral o maso, tak si dolévala! Sama! A červené víno?! Vždyť ho nemá ráda! Nechávám ji spát a sám se ukládám s příjemným pocitem do postele také.
Jedno vím ale jistě, příště si raději nechám přivézt double magnum! Je to prostě Ikona J
